Recenze: Ztracený Stalin? aneb bádání po jednom obrazu
Jakub Valuch
Ztracený generalissimus (podcastová série)
Autoři: Vojtěch Koval a Ondřej Horák
Dramaturg: Lucie Korcová
Mix: Ivana Možná
Premiéra: 2. 2. 2026
Odkaz na podcastovou sérii: Český rozhlas Vltava
Zdroj fotografie: —
Umělecká díla se často ztrácí a občas se i nějaké znovu nalezne. Jak se ovšem mohlo ztratit dílo o velikosti filmového plátna? Nejen na tuto otázku se pokouší odpovědět autoři novátorské podcastové série Ztracený generalissimus (1) Českého rozhlasu Vltava. Reportér Vojtěch Koval a kurátor Ondřej Horák společně navštíví množství archivů, půd a sklepů s cílem najít jeden z největších obrazů československé produkce ve 20. století: Díkůvzdání československého lidu generalissimu Stalinovi, který vytvořil kolektiv Jana Čumpelíka v roce 1951 pro výstavu na objednávku československého ministerstva zemědělství.
Tato třídílná série (1. Generalissimus na Žofíně, 2. Ztracený na půdě, 3. Hosté bez hostitele) je neobvyklá kombinací populárního true-crime žánru, rozhovorů mezi Vojtěchem Kovalem a Ondřejem Horákem a téměř vědeckého bádání po osudu jednoho obrazu, a to vše je obohaceno dobovým audiem, ať už se jedná o budovatelské písně jako Překrásná země z roku 1952 nebo dobové Československé filmové týdeníky a projevy politiků. Jako motivace pro vznik této série je posluchačům představena fascinace reportéra Kovala velikostí obrazu generalissima a možností toho, že se tak velké plátno prostě ztratí. Proto se jej rozhodne, s pomocí kurátora Horáka, který v celé sérii vystupuje v pozici odborníka, najít. Obraz sice nenajdou, ale v posledních sekundách třetího dílu dvojici „detektivů“ zavolá muž ze Slovenska, který jim dává další vodítko, které by k němu mohlo vést…
Období mezi únorovými událostmi roku 1948 v Československu a XX. Sjezdem KSSS roku 1956, respektive XII. Sjezdem KSČ roku 1962, je cílem pozornosti mnoha akademiků i zájemců o historii z řad široké veřejnosti. Díky tomu má tento podcastový počin možnost stát se nástrojem popularizace historické práce. Vojtěch Koval a Ondřej Horák totiž při hledání obrazu musí projít podobným procesem jako vědec, který chce na základě archiválií a rozhovorů s pamětníky dojít k odpovědi na svou výzkumnou otázku.
Nejprve se dvojice autorů pokusí najít obraz tam, kde ví, že se nacházel naposledy – ve výstavním paláci Žofín. Tam neuspějí, a proto, po zjištění, že autorský kolektiv pracoval v rámci Armádního výtvarného studia, začnou hledat důkazy v archivech Vojenského historického ústavu (VHÚ) a pražského Výstaviště. Následně se obrací na odbornici, Mgr. Markétu Peringerovou (2), která je navede na další místa, kde by se obraz mohl nacházet – Ministerstvo zemědělství a Čumpelíkův ateliér. Proto je kontaktují, začnou prohledávat depozitáře ministerstva a udělají rozhovor s pamětníkem – vnukem Jana Čumpelíka – jenž je svými vzpomínkami navede na možnost, že by mohl být obraz rozřezán a použit na jiné obrazy, třeba na ty, které vytvořil Mikuláš Medek, který ateliér po Čumpelíkovi převzal. Proto se pokusí několik obrazů z Medkova cyklu Hosté bez hostitele, které nebyly v soukromých sbírkách, prozkoumat. Ale marně.
Bohužel se ani tato podcastová série nemohla obejít bez klišé, která debatu o komunistické minulosti dlouhodobě provázejí. Ať už se jedná o zvukový doprovod, kdy hned v prvním dílu musí zaznít úryvek výpovědi Milady Horákové před Státním soudem, jenž však v kontextu tohoto dílu, ani celé série, nedává příliš smysl a má očividně sloužit pouze k nastínění hrůzného režimu (3); o označování Čumpelíka jako kolaboranta s režimem – kdy v celé sérii splývá osobnost, respektive spekulace o ní, s kritikou obrazu a s kritikou komunistického režimu – nebo o konstatování typu „minulost se opakuje.“ Obecně se často vyskytují přirovnání a soudy, které jsou silně ovlivněny obecným povědomím o minulém režimu. Proto autoři například nedokázali hodnotit obraz bez kritiky autora, představit osobnost Čumpelíka bez kritiky režimu, či kritizovat praktiky režimu bez zabarveného jazyka, ačkoli například úseky rozhovorů s M. Peringerovou a s vnukem Čumpelíka se k ideologicky nezabarvené kritice přibližují.
I přes to je tento počin přínosný nejen jako detektivní podcast, který posluchače seznámí s pozadím umělecké produkce 50. let v Československu, ale také jako poutavé přiblížení práce historika širší veřejnosti. Zároveň navazuje na velmi povedenou publikaci Ztracený svatý z roku 2021, jež prostřednictvím příběhu pátrání dvou kurátorů právě po ztraceném obrazu Díkůvzdání československého lidu generalissimu Stalinovi pojednává o historii umění v období stalinismu a o tom, jak zacházet s uměleckým dědictvím stalinismu a socialistického realismu v Československu. (4)
Ačkoli autoři podcastové série neměli vymezenou výzkumnou otázku, neprováděli standardní historický výzkum a dopouštěli se předpojatých soudů, jejich hledání obrazu se v mnoha ohledech odbornému výzkumu přibližuje – ať už je to práce s dobovými fotografiemi, kritikami, filmovou produkcí, rozhovor s pamětníkem nebo konzultace s odborníky. Proto má toto hledání ukázkového díla sorely potenciál ukázat poutavým způsobem veřejnosti, jak může výzkum v oblasti historie a příbuzných oborů, které jsou někdy očerňovány, vypadat.
Stejně jako kniha Ztracený svatý, i podcastová série Ztracený generalissimus může, i přes své nedostatky, skrze popularizaci historického výzkumu přispět k tomu, aby se, slovy bývalé ředitelky slovenské národní galerie (SNG) Alexandry Kusé (která jakožto spoluautorka výše zmíněné knihy příběh obrazu zpopularizovala prostřednictvím speciální instalace v SNG a demonstrovala na něm dnešní politickou situaci na Slovensku), neztrácela citlivost k příběhům socialismu a dnešní demokracie. (5)
1: Vojtěch KOVAL – Ondřej HORÁK, Ztracený generalissimus: Pátrejte s námi po největším obrazu v Československu, Lucie KORCOVÁ – Ivana MOŽNÁ, Český rozhlas Vltava, Praha 2026. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/ztraceny-generalissimus-patrejte-s-nami-po-nejvetsim-obrazu-v-ceskoslovensku-9592012 [náhled 7-3-2026].
2: Podcastová série se zjevně inspirovala i touto prací: Markéta PERINGEROVÁ, Alena Čermáková: Malba 50. let, Magisterská diplomová práce, Vedoucí práce Alena POMAJZLOVÁ, Brno 2013. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/n9hjk/Alena_Cermakova__malba_50._let.pdf [náhled 7-3-2026].
3: V prvním díle zazní nejprve hlasatelská zpráva o soudu (6:27–6:42) a pak výrok M. Horákové „své činy jsem dělala vědomě a chci nést také plnou a veškerou odpovědnost za ně a odevzdaně přijmu trest, který pro mne bude nalezen.“ (7:01–7:17).
4: Ondřej HORÁK – Alexandra KUSÁ – Jindřich JANÍČEK, Ztracený svatý, Praha 2021.
5: Sasha MICHAILIDIS – Alexandra KUSÁ – Vojtěch KOVAL – Ondřej HORÁK, Našli Stalina? Nenašli. Obraz obřích rozměrů mohl být rozřezán, říká historička umění, Lenka BURIÁNKOVÁ, Akcent, Český rozhlas Vltava, Praha 2026. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/nasli-stalina-nenasli-obraz-obrich-rozmeru-mohl-byt-rozrezan-rika-historicka-9596515 [náhled 7-3-2026].
